PRAPODIVNÝ SVĚT
Bílé Karpaty – kraj podmanivé krásy,tisíce let zkoušený nájezdy
východních kmenů,které zde rozsévaly zkázu….
Kraj ,kde drsná příroda byla vždy milosrdná k vyhoštěncům,ale krutá
k dobyvatelům.
Snad proto zde po stovky let hledali domov lidé,která sem vypudil světský řád
moci.
V centrální části tohoto pohoří nalezneme kraj Moravských Kopanic,jejímž
střediskem je Starý Hrozenkov.
Okolní lesy svažují své stráně do drobných údolíček,kde zurčivé říčky ukrývají
své prapodivné obyvatele.
Právě v těchto bohem zapomenutých zákoutích jakoby příroda ukrývala své
zběhy,kteří nesnesli život – tam ,kde lidský zásah pozměnil jejich extrémně
citlivé prostředí.
Kriticky ohrožené druhy jinde již vyhynulých živočichů jsou důkazem dosud
kvalitního prostředí.
Přesto je i zde příliš citelný úbytek zástupců živočichů,pro které voda znamená
jejich mateřské prostředí.
Mezi tyto ohrožené patří i rybka vranka pruhoploutvá a právě o ní vznikal tento
prapodivný příběh.
Již první vklouznutí s kamerou pod hladinu Vlčího potoka ,nám
signalizovalo výjimečnost každého okamžiku.Pramenitá,a i v létě extrémně
chladná voda jakoby bez života..ale to byl jen první dojem.
Průzračná voda – zurčící po kamenech nám postupně odhalovala své obyvatele…od
čiperných blešivců,přes různorodé zástupce vodního hmyzu – až po nepsané krále
jednotlivých zákoutí – mloky, vranky, raky a pstruhy.
Vranka ,jako jeden z hlavních hrdinů filmu je až neskutečná ryba,kterou
jakoby skutečně tu zanechal osud v její výjimečnosti…Její způsob života je
zcela odlišný od běžných druhů ryb…snad proto nás tak fascinovala.
Nejenže není schopná běžného pohybu(nemá plynový měchýř,který by ji
nadnášel),ale způsob jejího života je ve zcela jiných dimenzích.Vranka má jen
jednu desetinu – až setinu potomků oproti jiným druhům ryb.O jikry se zde stará
sameček,který je ochoten obětovat život pro jejich záchranu…
Vztah k okolním živočichům lze popsat slovy: Chvíli budeš ty mojí
potravou,abych mohl já produkovat potravu pro tvoje nástupce….
Lovec je loveným,a naopak…a to i v rámci jednoho druhu….Stačí jen přežít..
a karta se obrací!!
Bizardní zákoutí podvodního světa byla protkána neskutečnými životními
situacemi jeho nenápadných obyvatel…
Stovky hodin mravenčí práce přinesly ovoce ve formě naprosto unikátních
záběrů…Ne vždy jsme byli schopni zachytit roztodivnost jednotlivých příběhů.
Tito opatrní tvorové vyžadovali mnohdy maskovaný přístup a obrnění se
trpělivostí.Čas byl jen doplňkem dějů těchto dosud tak málo poznaných původních
obyvatel Vlčí tůně.Přesto nám tajemně neúnavná příroda připravovala nové a nové
zápletky v životních osudech jednotlivých „herců.“ …
Časové schéma nefungovalo,museli jsme se plně podřídit okamžitým stavům přírody
v námi obsazených lokalitách….: Když jsme například po roce zkoušeli
„druhý pokus“,jak natočit rozmnožování této rybky.. – věděli jsme (z důvodů
čistoty či podkalenosti jarní vody,či z jiných důvodů), - že máme na to
několik dní.. a pak…další šance možná za rok…
Jednotlivé sekvence byly zcela originální a neopakovatelné.
Téměř tři roky,prakticky každodenně jsme sledovali život Vlčí tůně,abychom byli
svědky jejího následného ničení člověkem,který si vzal na pomoc elektřinu 300
V.
Byla to situace,kdy jsme museli obětovat všechno…-své mnohdy jakoby
spolupracující herce pod hladinou,které jsme již znali jmény…
Obětovali jsme i zničení filmařské techniky,nikdo totiž nám nebyl schopen
říct..- zda dojde,či nedojde k jejímu poškození,či zničení
…no a v neposlední řadě jsme riskovali i vlastní zdraví a své životy(nabyl
by to první člověk,který při takové blízkosti ničivého zdroje zahynul…
Natočit scény v tak absolutní blízkosti od ničené přírody znamenalo mít
nejen detailní znalosti o prostředí,ale i hromadu štěstí a odvahu pustit se do
šarvátek s „hospodařícími“ rybáři.
Celkově bylo nutno zvládnout štěstí a připravenost.Štěstí jsme eliminovali
neskutečným časovým horizontem a připravenost byla dílem mnohaletých zkušeností
místního rybáře – ochranáře,ale také malíře krajinných zákoutí Kopanic a našeho
občas kameramana Jana Mika,kterému nezjištně pomáhali přátelé
z ekologického občanského sdružení Rybářský svaz Moravských Kopanic.
Pomáhaly i místní obecní úřady, které se snaží vytěsnit tuto brutální metodu
z místních toků.
..ačkoli každá babička zde ví ,“že sa takto robic němá“.odborní zodpovědní
stále hledají odůvodnění proč by toto mohlo v této státem i UNESCEM
chráněné lokalitě pokračovat….
Zatím přetrvává snaha o bagatelizaci problému,přestože sami rybáři přiznávají
90% úbytek ryb oproti předchozímu desetiletí…a to nikdy nikdo nepočítal ztráty
na těch živočiších,které oni tímto neloví,ale kteří jsou stanásobkem vedlejších
ztrát při této činnosti….lze se pak jen domnívat,proč se takto postihnuté druhy
živočichů staly během několika desetiletí z dříve běžných ,dnes již až
kriticky ohroženými….
Sveřepé lpění na dogmatech je zde nejzásadnějším problémem. Je
z podivem,jak místní obyčejní lidé zde bojují za záchranu ohrožených druhů
proti úředníkům ochrany přírody.. – no prostě PRAPODIVNÝ SVĚT
